Tak to je zatím naše poslední dovolená. Po loňském zklamání za velký prachy na Slovensku, jsme se rozhodli opět pro Bulharsko. To nezklame nikdy. Ani počasím, ani atmosférou. Dovolená, jak má být. Jen nerada jsem opustila sluncem zalitou zem, místy, pravda, značně vyprahlou a chudou, místy až zbytečně bohatou. Být milionářem, pořídila bych si vilku právě na jižním pobřeží Černého moře a to právě někde u bulharské pláže. Vše, co člověk potřebuje k životu tam je. Jinak to vypadá na
fotkách, jinak ve skutečnosti. Všude vládne pohoda a klid, nic a nikdo nikam nespěchá, lidi se na sebe usmívají. Bulharsky teda neumím, pouze si přečtu písmenka azbukou, ovšem co to znamená, zjistím až po chvíli. S ruštinou to nemá pranic společného. Snad jen "DA". Zajímavé je, že vše působí dojmem, že nikdo nic neřeší, vše je, jak to zrovna vyjde. Trochu křivá zeď, zvláštní střecha či opravdu prazvláštní připojení elektřiny, tedy domů k pouličním sloupům. Každý parkuje, jak ho zrovna napadne, ve směru, v protisměru, na chodníku, v různých úhlech. Přesto
to nikomu nevadí. Všichni všude kouří, už i tak desetileté děti, není to nic zvláštníh
A teď pěkně popořadě. Vybrali jsme si poprvé ck Alexandria, dosud jsme cestovali s Čedokem nebo sami. Odlet byl z Pardubic. Po celou dobu jsme měli zaparkované auto v hlídaném areálu letiště a to, prosím, zdarma. Odbavení bylo takové trošičku pomalejší a zmatenější ( Ruzyně to není), ale šlo to. Horší, že letadlo mělo zpoždění 2 hodiny. Let šopákprobíhal pěkně, je to vzrůšo, to odlepení od země a nabírání výšky. Za 1.50 min jsme přistáli v Burgasu. Jelikož tam mají o hodinu víc, bylo něco po 23. hodině jejich času, když jsme nasedali do autobusu směr Lozenec. To bylo asi hodina a půl jízdy v klimatizovaném autobuse. Roztomile česky mluvící delegátky nás neustále přepočítávaly, ale to musí být. Už na nás dýchal noční letní slaný vzduch.
Dojeli jsme do Lozence něco po půlnoci. Tam na nás čekal pan domácí z penzionu Rosen ( foto na začátku ), aby si nás odvedl. A to je to jediné, co bychom chtěli Alexandrii vytknout. Pan domácí šel před námi a my za ním vláli s těžkými zavazadly. Jelikož jsme s tím opravdu nepočítali ( vždy jsme byli dovezeni až k penzionu či hotelu ), velmi nás to překvapilo. Tašku na kolečkách měla jen dcera, já a manžel jsme táhli zavazadla pěkně v ruce. Odhadem tak 300 m, no asi 10 minut. Fakt nás to v tu chvíli nasralo dojalo.
Ale jinak už všechno v pohodě. Počasí nám přálo přesně týden, tj. do další středy. Bylo vedro, balkánský větřík, krásně jsme se opálili. Od čtvrtka se vždy odpoledne hodně zamračilo, začal foukat prudký vítr od moře a teplota klesla tak o 10°. Asi, teploměry tam nejspíš neznají. Ale nedalo se být u moře, ani kloudně chodit po ulici. A do toho občas prudce zapršelo. takhle to vydrželo až do
soboty, kdy jsme odlétali.
Chtěla jsem si pobyt tak nějak zaměřit odpočinkově sportovně zdravě se stravujícně. No, to jsme se nasmáli zase jednou chachacha. Sport - Ráno v sedm jsem dala 5 bazénů, rozcvičku ve vodě, a další tři bazény. Opravdu každý den, přísahám. Nedalo se totiž dlouho spát, bylo asi období páření racků, ten řev nelze nijak popsat. Něco jako mrouskající se kočky, řev vran, kdákání slepic a chechtání člověka a to všechno hodně nahlas. Pak už jsme prakticky jen chodili a jedli a váleli se u moře a zase jedli a tak pořád dokola. Většinou jsem
byla v bazénu ještě i večer tak v osm ( pak jsem to samozřejmě něčím zajedla *smajlíkťukajícísinačelo*). Možná, že se objevím někde na bulharském you tube, protože jinej blázen se tam nenašel. Jestli mě někdo pozoroval, tak potěš koště.
K tomu jídlu. Měli jsme to úplně bez jídla, stravovali jsme se sami. Light varianty jídel a pití tam neznají. Cereální jen jogurty od Danone. Pečivo je jen bílý nebo hnědý chléb z těsta jako naše veka. Takže snídaně tento chléb s něčím ( paštika, sýr, salám). Vypili
jsme na balkoně kafíčko a šli do města nebo k moři. Následoval oběd. První dny jsem začala zeleninovými saláty, samozřejmě šopským. Výběr salátů je veliký, ovšem v něktrých je ale olivový olej, a to se mi nehodilo, ani mi to nechutnalo. Následovala jídla místní, pak ta kuřecí, došlo i na sladká !!!!!!!!!! a hodně tučná !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! jídla. Hodně mi chutnala musaka a jiná jejich národní jídla. To jsem jedla nejčastěji, což zas taková kalorická bomba není. Ovšem čím déle jsem tam byla, tím jsem se častěji přeřekla a místo salát jsem řekla třeba palačinka nebo zmrzlinový pohár, někdo mi asi vypnul mozek. Jo, menu byly většinou v češtině, sice takové srandovní, ale pochopitelné. Někdy to vypadalo, jak kdyby si to dali přeložit do gooogle, jindy to bylo i gramaticky správně.
Let zpátky proběhl taky v pohodě.
Jo, tohle je jogurt, tak hustej, že by se dal krájet příborem, s medem a vlašskými ořechy.
Kalorická hodnota odhadem tak
9 765 000 kj v porci. Jo a celkem jsme za těch 11 dní prožrali ve třech 400 Euro. Ale v pohodě by stačilo i míň.
Lozenec
Lozenec je vesnička obklopená krásnou přírodou. Leží 70 km jižně od Burgasu na úpatí pohoří Strandža. Toto místo doporučujeme všem, kteří chtějí strávit svoji dovolenou na klidném místě bez přílišného ruchu. Blízko vesničky se nacházejí rozsáhlé vinice a fíkové a lesní háje, ideální pro projížďky na horských kolech. Ubytování se nachází 200 - 400 m od překrásné písečné pláže. Pláž je hlídaná plavčíky, má sestupný spád do moře a je tedy velmi vhodná pro malé děti. K dispozici vám bude náš delegát. I zde se za poslední léta mnoho změnilo, a tak můžete strávit romantický večer v některé z místních restaurací a kaváren
. Nezanedbatelnou výhodou tohoto místa jsou i nízké ceny ve srovnání s velkými hotelovými středisky a klidný charakter místa. Lozenec jako většina dalších míst Černomoří zažívá období velikého růstu a tomu odpovídá i stále vyšší kvalita služeb ubytování, stravování apod. Díky svému tichému charakteru se toto místo stalo rychle velmi populárním.
