Současný stav na bojišti by se dal nazvat válečným příměřím, případně kapitulací všech stran. Militarizace byla zažehnána, jakožto i vývoj nových, drsnějších zbraní, které používaly bojující strany proti sobě, volajíce na pomoc spřátelené armády, snažíce se zmanipulovat i ty nepřátelské zpřátelené.
Nastal poválečný klid, kdy sem tam ještě někdo vystřelí, ovšem nikoho nezasáhne, jelikož cíl prostě už nejde trefit. Cíl je imunní.
Na nesčetných mírových jednáních stran, kde já působila jako prostředník, si bylo vše vyříkáno, vysvětleno, ošetřeny válečné šrámy či jiné, nejčastěji psychické újmy. Proběhly omluvy za zbraně těch nejsilnějších kalibrů. Prostředníkem mírových jednání jsem zvolena nebyla, nýbrž jsem se do této pozice nominovala a jmenovala jednohlasně sama. Mám ráda jasno, klid a mír a tak.
Když se vše jaksi trošku usadilo a přestali se hledat viníci vzešlého konfliktu, házet špínu ze strany na stranu, obě strany zjistily, že jim je jaksi lépe. Teď hledají odpověď proč. Proč k tomu všemu došl
. Tu ať si ale najdou každý sám ve svém dalším životě.
Nyní je syn se snachou v rozvodovém řízení. Oběma se ulevilo. Problém byl nejspíš v tom, že spolu začali žít ještě skoro jako děti. Bylo jim 16 a 15, když spolu zůstávali déle a déle až spolu zůstali bydlet úplně. Prakticky nikdy nerandili, nikdy neměli příležitost se na sebe těšit, až na školní docházku byli neustále spolu. Budovali bydlení, pracovali. Až po čtyrech letech vztahu si pořídili miminko a vše podřídili a soustředili na něho. Už v tu dobu měli svůj vztah jaksi přechozen. Šťastni nebyli ani jeden, mysleli, že to vylepší svatba. Místo lásky přicházela únava přecházející v nenávist. Tito dva mladí lidé si zapomněli v rámci denních povinností všimnout, že se k sobě ale vůbec nehodí, že každý dospěl v osobu s úplně jinými cíly a přáními. Jediné společné jim bylo dítě.
Nač to protahovat. Tomu kouzelnému klučinovi je lépe s usměvavou mámou a usměvavým tátou, ovšem s každým zvlášť. Pro něho je to daleko příznivější, než se nacházet ve víru hádek, kdy na něj nikdo prakticky neměl čas, ba ani náladu. Je to smutné a je to tak. Se synem jsme obnovili normální vztahy a návštěvy, co jsme si, to jsme si. Snacha mi zůstane snad přítelkyní. Jak to bude dál, ukáže čas. Naštěstí synovi zůstal byt a snacha šla bydlet ke své matce.
Jsem ochotná akceptovat jejich nové partnery, pokud se budou hezky chovat k malému. Nejsou první ani poslední. Darmo se trápit, asi to tak mělo být. Bez tohoto divného vztahu by nebylo na světě toto kouzelné dítě.
