Tak máme státní svátek. No. Přečetla jsem si to v kalendáři, jinak mi to nic neříká. Že jsem zrovna dneska doma, až takovou roli nehraje. Směny mám totiž naprosto nepravidelné a všelijak ať je pátek nebo svátek nebo třeba neděle. Tak jsem aspoň doma uklidila. Ne, že bych zas měla takový jó bordel, ale závěsy, přehozy a záclony už byly z toho visení unavení (é?) a chtěly vystřídat.
Nejradši dělám změny, když jsem sama doma. Což se mi momentálně nepovedlo, protože manžel se trošku nachcípal (nebo se mu nechtělo do práce ?) a vzal si dovču. Dcerka je taky doma, jelikož v maturitním ročníku není co dělat a kvůli státnímu svátku mají celý týden prázdniny. Takže musím i vařit. Celý týden. To já ale ráda.
Kocour roste jako z vody a všehomožnéhocovyloudí a kočičího papán
. Je to divné, protože sportu má dost. Hodně si dovoluje, zuby drápy prosazuje svou pozici domácího pána. Je všude a ve všem. Bojím se, že pustím vodu a on vyleze z vodovodního kohoutku. No nic. Říkala jsem Šárce, ať s ním netřepe, že hrozí šejkr efekt. Odpověděla mi, proč by mu to mělo jako ublížit, když mu nevadí se rozeběhnout a narazit hlavou do zdi, nebo někam jinam. Už jsem ho několikrát nakopla, protože byl ve stejném okamžiku na gauči a mě pod nohou v předsíni.
Chybělo mi v pokladně 756,- kč. Nestává se mi to a věděla jsem to asi pět minut po mojí úspěšné transakci. Němci měli nákup za 756,-kč, což je přesně 30 Euro. Což mi přesně dali. Bereme euro bankovky, vracíme v korunách. Pokladna to nějak nepochopila a napsala CZK 756,- a já trubka to vyplatila. Němka sice koukala divně, ale brala. Fajn směnárna a nákup jako bonus. No neberto. Že to je hovadina mi došlo okamžitě po jejich odchodu. Jo, budu si to pamatovat. Budu. A to mám za to. Si furt myslím, že se mi to stát nemůže, že to mám jako pod kontrolou a je to tady. Tak jsem to musela dotáhnout ze svého. Ať žije euro.
Otevřeli nové Penny 15 km od nás. Musíme jezdit vypomáhat, než se tam holky zaběhnou. Větší bordel a chaos jsem v životě neviděla. Dobře jsem se bavila, ale pracovat tam, do týdne jsem u Chocholouška. Než si to sedne, než tam budou lidi schopni si plnit své úkoly na všech pozicích, nějaká voda uteče.Vážím si naší stařičké, téměř porevoluční prodejny. Není nad to se zařadit do fungujícího systému.
Syn měl soud o péči o dítě a výživné. Verdikt zní - 3000,- Kč na dítě. Pokud budou i do budoucna schopni se dohodnout o půjčování prcka, nebude toto určeno soudně. Zatím syn a snacha spolu vycházejí líp, než když byli spolu. Rozvodové stání mají 25.11, což má snacha zrovna narozeniny. Hloupě jí to tedy vyšlo. Každý svobodu pojal po svém. Syn vylepšuje byt, který mu zůstal (před tím na to nějakým záhadným způsobem nezbývalo peněz), volný čas věnuje synkovi a své nové přítelkyni. Většinou oboum najednou, jelikož tomuto děvčeti není dítě na překážku a malý ji zbožňuje. A snacha se pustila do rekvalifikace na servírku a chodí do tanečních !! a po diskotékách. Ale nemám jí to za zlé. Využívá jen volného času, který najednou má.
Manžel mi říká - kup pepřenky. A já - musím si to napsat. Jinak přinesu všechno možné jen to ne. On - já se zlobit nebudu, budu s tebou mluvit. Já - já vím, protože to bysme spolu prakticky nemluvili vůbec. Poslední dobou mám totiž pocit, že mám v hlavě nasráno nějak vymeteno. Vždycky se někam rozběhnu a pak čumim, co tam chci. Inu, stáří.
21. 10. - přišel e-mail z Magnetu, že odeslali zboží
22.10. - podle sledování zásilky české pošty byl u nás na poště
26.10. - mi pošta nechala oznámení ve schránce
27.10. - jsem se vydala na poštu, ovšem právě v tu chvíli nešla elekrika v půlce města, včetně pošty. Vše bylo zavřeno okolo jedné odpoledne. Nešly ani bankomaty, tak jsem udělala čelem vzad a šla domů
28.10. - přišel e-mail z Magnetu, ať to už konečně koukám vyzvednout
29.10. - dojdu tam, fakt
Zítra jede Šárka opět do Prahy se zoubkama svýma keramickýma. Paní docentka "vybrušuje" detaily, než to natrvalo připevní. Už od května. Divné, že ?
Pro ty, co se dočetli až ke konci mám odměnu ve formě mých momentálních pocitů (ne, není to tak zlé, ale realita je hold realita)