S odstupem pár dní jsem zpracovala pár fotek našeho zvířete. Je to pěkně divoké zvířátko už beze známky strachu z nového prostředí. Očividně mu to u nás svědčí, protože skončily dny, kdy bylo aspoň občas naklizeno. Momentálně není nikdy. A když už náhodou je, něco okolo lítá takovou rychlostí, že to běžné lidské oko nepojme. Tu někomu přistane na zádech, na hlavě, na klávesnici. Nikde nemůže nic jen tak ležet, aby se to nepokusil aspoň posunout, ale nejlépe shodit na zem a pak do toho půl hodiny všelijak kopat. Když už se náhodou uklidní a sedne na zadek pěkně s ocáskem kolem těla, najednou ho uvidí a začne toho divného vetřelce honit ( inu, chlap ). Má velkou chuť k jídlu, sežere prakticky cokoliv. Ano, vím, že má žrát jídlo kočkám určené, pěkně to okorává na jeho misce, jenže nedejte mu kousnout, když je tak blízko vašim ústům, že je tady nebezpečí slupnutí kočky. I když to asi brzy dopadne obráceně. Kdybych se dlouho neozývala, náš Otesánek mě sežral.