† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGu
Požadavky žen kladené na muže (22 let)
1. Hezký
2. Šarmantní
3. Finančně zabezpečený
4. Umí naslouchat
5. Duchaplný
6. Dobře stavěný
7. Dobře se obléká
8. Dokáže ocenit jemné věci
9. Plný zajímavých překvapení
10. Vynalézavý, romantický milenec
Požadavky žen kladené na muže (revize, 32 let)
1. Pěkný na pohled (vlasy výhodou)
2. Otevírá dveře u auta, přidržuje židle
3. Má dost peněz na pěknou večeři
4. Víc poslouchá než mluví
5. Směje se mým vtipům
6. Nosí nákupní tašku bez výmluv
7. Má nejméně jednu kravatu
8. Ocení dobré domácí jídlo
9. Pamatuje si narozeniny a výročí
10. Je romantický aspoň jednou týdně
Požadavky žen kladené na muže (revize, 42 let)
1. Není příliš ošklivý (pleš je OK)
2. Neodjede, dokud nenastoupím do auta
3. Neochvějně pracuje, občas mě vezme na večeři
4. Přikyvuje když mluvím
5. Většinou dokáže sledovat myšlenkovou linii vtipu
6. Je v dostatečně dobré kondici, aby dokázal přestavět nábytek
7. Nosí dost dlouhé tričko, aby zakrylo břicho
8. Nekupuje šampaňské se šroubovacím víčkem
9. Sundává prkýnko na záchodě
10. Skoro každý víkend se holí
Požadavky žen kladené na muže (revize, 52 let)
1. Stříhá si chlupy v nose a v uších
2. Nekrká a neškrábe se v rozkroku na veřejnosti
3. Nepůjčuje si příliš často peníze
4. Neusne, když mluvím
5. Neopakuje příliš často ty samé vtipy
6. Je v dostatečně dobré kondici, aby se o víkendu dokázal zvednout z gauče
7. Obvykle nosí čisté prádlo a obě ponožky stejné
8. Ocení dobrou večeři u televize
9. Pamatuje si moje jméno
10. Sem tam se o víkendu oholí
Požadavky žen kladené na muže (revize, 62 let)
1. Nestraší malé děti
2. Pamatuje si, kde je koupelna
3. Nevyžaduje příliš mnoho peněz
4. Chrápe jen lehce
5. Pamatuje si, proč se směje
6. Je v dostatečně dobré kondici, aby dokázal sám vstát
7. Obvykle nosí oblečení
8. Má rád měkká jídla
9. Nepůjčuje si moje zuby
Požadavky žen kladené na muže (revize, 72 let)
1. Dýchá
2. Trefí se do záchodové mísy
Dodatek ode mě : Jsem vdaná 22 let. Je velká pravda, že to, co mě dovádělo k nepříčetnosti před 20 lety je mi dnes jaksi jedno. Ne snad proto, že bych tak strašně moc slevovala ze svých požadavků a přání. Snad proto, že časem se zjišťuje co důleležité je a co ne. Nejsem ta, co rezignovala. Jsem spokojená. To mi stačí neb trvale šťastný je jen imbecil.
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGuNo, nedá se nic dělat, že je jasný rozdíl mezi mužem a ženou ví nejspíš každý. Kdo ne, měl by se zamyslet, co ho k tomuto vede. Nyní je ale jasné, že je nám to prakticky dáno a nic, fakt nic se s tím nedá dělat
http://www.pismenkuje.cz/blog/ftp/bublinkacz/zeny.wmv
http://www.pismenkuje.cz/blog/ftp/bublinkacz/muzi.wmv
Pusť si to a pochopíš
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGuTak to je zatím naše poslední dovolená. Po loňském zklamání za velký prachy na Slovensku, jsme se rozhodli opět pro Bulharsko. To nezklame nikdy. Ani počasím, ani atmosférou. Dovolená, jak má být. Jen nerada jsem opustila sluncem zalitou zem, místy, pravda, značně vyprahlou a chudou, místy až zbytečně bohatou. Být milionářem, pořídila bych si vilku právě na jižním pobřeží Černého moře a to právě někde u bulharské pláže. Vše, co člověk potřebuje k životu tam je. Jinak to vypadá na fotkách, jinak ve skutečnosti. Všude vládne pohoda a klid, nic a nikdo nikam nespěchá, lidi se na sebe usmívají. Bulharsky teda neumím, pouze si přečtu písmenka azbukou, ovšem co to znamená, zjistím až po chvíli. S ruštinou to nemá pranic společného. Snad jen "DA". Zajímavé je, že vše působí dojmem, že nikdo nic neřeší, vše je, jak to zrovna vyjde. Trochu křivá zeď, zvláštní střecha či opravdu prazvláštní připojení elektřiny, tedy domů k pouličním sloupům. Každý parkuje, jak ho zrovna napadne, ve směru, v protisměru, na chodníku, v různých úhlech. Přesto to nikomu nevadí. Všichni všude kouří, už i tak desetileté děti, není to nic zvláštního. Všude jsou otevřené restaurace, takové jakoby lepší zahrádky, nikde kouření nezakazují. Přesto se bulhaři dožívají nejdéle z celé Evropy. Nejspíš proto, že jsou v pohodě. Žádný stres. Jistě, je to pohled turisty, ale dojem je dojem. Klidně bych tam zůstala a zvykla si. Vím to. I když jsem nekuřák a perfekcionista.
A teď pěkně popořadě. Vybrali jsme si poprvé ck Alexandria, dosud jsme cestovali s Čedokem nebo sami. Odlet byl z Pardubic. Po celou dobu jsme měli zaparkované auto v hlídaném areálu letiště a to, prosím, zdarma. Odbavení bylo takové trošičku pomalejší a zmatenější ( Ruzyně to není), ale šlo to. Horší, že letadlo mělo zpoždění 2 hodiny. Let šopákprobíhal pěkně, je to vzrůšo, to odlepení od země a nabírání výšky. Za 1.50 min jsme přistáli v Burgasu. Jelikož tam mají o hodinu víc, bylo něco po 23. hodině jejich času, když jsme nasedali do autobusu směr Lozenec. To bylo asi hodina a půl jízdy v klimatizovaném autobuse. Roztomile česky mluvící delegátky nás neustále přepočítávaly, ale to musí být. Už na nás dýchal noční letní slaný vzduch.
Dojeli jsme do Lozence něco po půlnoci. Tam na nás čekal pan domácí z penzionu Rosen ( foto na začátku ), aby si nás odvedl. A to je to jediné, co bychom chtěli Alexandrii vytknout. Pan domácí šel před námi a my za ním vláli s těžkými zavazadly. Jelikož jsme s tím opravdu nepočítali ( vždy jsme byli dovezeni až k penzionu či hotelu ), velmi nás to překvapilo. Tašku na kolečkách měla jen dcera, já a manžel jsme táhli zavazadla pěkně v ruce. Odhadem tak 300 m, no asi 10 minut. Fakt nás to v tu chvíli nasralo dojalo.
Ale jinak už všechno v pohodě. Počasí nám přálo přesně týden, tj. do další středy. Bylo vedro, balkánský větřík, krásně jsme se opálili. Od čtvrtka se vždy odpoledne hodně zamračilo, začal foukat prudký vítr od moře a teplota klesla tak o 10°. Asi, teploměry tam nejspíš neznají. Ale nedalo se být u moře, ani kloudně chodit po ulici. A do toho občas prudce zapršelo. takhle to vydrželo až do soboty, kdy jsme odlétali.
Chtěla jsem si pobyt tak nějak zaměřit odpočinkově sportovně zdravě se stravujícně. No, to jsme se nasmáli zase jednou chachacha. Sport - Ráno v sedm jsem dala 5 bazénů, rozcvičku ve vodě, a další tři bazény. Opravdu každý den, přísahám. Nedalo se totiž dlouho spát, bylo asi období páření racků, ten řev nelze nijak popsat. Něco jako mrouskající se kočky, řev vran, kdákání slepic a chechtání člověka a to všechno hodně nahlas. Pak už jsme prakticky jen chodili a jedli a váleli se u moře a zase jedli a tak pořád dokola. Většinou jsem byla v bazénu ještě i večer tak v osm ( pak jsem to samozřejmě něčím zajedla *smajlíkťukajícísinačelo*). Možná, že se objevím někde na bulharském you tube, protože jinej blázen se tam nenašel. Jestli mě někdo pozoroval, tak potěš koště.
K tomu jídlu. Měli jsme to úplně bez jídla, stravovali jsme se sami. Light varianty jídel a pití tam neznají. Cereální jen jogurty od Danone. Pečivo je jen bílý nebo hnědý chléb z těsta jako naše veka. Takže snídaně tento chléb s něčím ( paštika, sýr, salám). Vypili jsme na balkoně kafíčko a šli do města nebo k moři. Následoval oběd. První dny jsem začala zeleninovými saláty, samozřejmě šopským. Výběr salátů je veliký, ovšem v něktrých je ale olivový olej, a to se mi nehodilo, ani mi to nechutnalo. Následovala jídla místní, pak ta kuřecí, došlo i na sladká !!!!!!!!!! a hodně tučná !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! jídla. Hodně mi chutnala musaka a jiná jejich národní jídla. To jsem jedla nejčastěji, což zas taková kalorická bomba není. Ovšem čím déle jsem tam byla, tím jsem se častěji přeřekla a místo salát jsem řekla třeba palačinka nebo zmrzlinový pohár, někdo mi asi vypnul mozek. Jo, menu byly většinou v češtině, sice takové srandovní, ale pochopitelné. Někdy to vypadalo, jak kdyby si to dali přeložit do gooogle, jindy to bylo i gramaticky správně.
Let zpátky proběhl taky v pohodě.
Jo, tohle je jogurt, tak hustej, že by se dal krájet příborem, s medem a vlašskými ořechy.
Kalorická hodnota odhadem tak
9 765 000 kj v porci. Jo a celkem jsme za těch 11 dní prožrali ve třech 400 Euro. Ale v pohodě by stačilo i míň.
Lozenec
Lozenec je vesnička obklopená krásnou přírodou. Leží 70 km jižně od Burgasu na úpatí pohoří Strandža. Toto místo doporučujeme všem, kteří chtějí strávit svoji dovolenou na klidném místě bez přílišného ruchu. Blízko vesničky se nacházejí rozsáhlé vinice a fíkové a lesní háje, ideální pro projížďky na horských kolech. Ubytování se nachází 200 - 400 m od překrásné písečné pláže. Pláž je hlídaná plavčíky, má sestupný spád do moře a je tedy velmi vhodná pro malé děti. K dispozici vám bude náš delegát. I zde se za poslední léta mnoho změnilo, a tak můžete strávit romantický večer v některé z místních restaurací a kaváren. Nezanedbatelnou výhodou tohoto místa jsou i nízké ceny ve srovnání s velkými hotelovými středisky a klidný charakter místa. Lozenec jako většina dalších míst Černomoří zažívá období velikého růstu a tomu odpovídá i stále vyšší kvalita služeb ubytování, stravování apod. Díky svému tichému charakteru se toto místo stalo rychle velmi populárním.
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGuNa začátek bych použila slova klasika " způsob tohoto léta zdá se mi poněkud nešťastný ". Už při výběru jsme neměli nejšťastnější ruku, ale i to by se nechalo v klidu přežít, kdyby nám přálo počasí. Vždyť kdo by čekal na vrcholu léta v "v oblasti najdlhšieho slnečného svitu a najvyšších teplôt nameraných na území Slovenskej republiky" teploty okolo 15°C a velmi prudký vítr. Počasí nám přálo pouze v den příjezdu a další dva dny. Následující den se zvedl vichr a posléze i velmi prudký déšť. Ale od začátku :
Patince
Rekreační areál termálního koupaliště Patince se nachází 17 kilometrů od Komárna směrem na Štúrovo a je nejjižnějším místem Slovenska. - SOUHLAS
Patince – to je nejdelší sluneční svit a nejvyšší průměrné teploty na Slovensku. Měli jsme ovšem "štěstí" - na vrcholu července bylo 15°- 20°C a studený vítr a déšť. Tobogán na obrázku byl oplocen a vstup byl možný za poplatek 250,-sk / 3h. V ceně jsme měli pouze plavecký bazén a ledový sedací "termální" bazén a dětský a brouzdaliště.
Rekreační areál byl vybudován v okolí termálního pramene, který vyvěrá z hloubky 180–200 m a má teplotu 27°C.(ZLATÝ VOČI - nikde nebyly uvedeny aktuální teploty vzduchu a vody, subjektivní pocit byl tak 18 - 20 °C. Bez toho, že by na vás pražilo slunce se nedalo ve vodě vydržet)
Patince
Umělé jezero je ideální pro vodní sporty a rybaření. Za celou dobu jsme nenašli místo, kde by jsme si mohli najmout loďku.
Bazény:
* sportovní bazén (50×20m)
* rekreační bazén – umělé jezero (1935 m2)
* dětský bazén (200 m2)
Od roku 2007 nejnověji upravené slovenské termály:
Návštěvníci mají možnost zažít kromě koupelových technik vířivky, sedací bazén, finské, bylinkové nebo parní sauny, Kneiplovu koupel, ledovou místnost, různé druhy masáží i polévání studenou vodou z visícího džberu či zažít intimní atmosféru zdejší jeskyně nebo vodního hřibu. - NIC Z TOHO JSME V AREÁLU NENAŠLI, snad jen ten sedací studený bazén. V areálu Wellnes hotelu - poplatek 250,-sk/3 h- včetně času stráveného v šatně- se něco z toho teda dalo objevit, ale působilo to snad jen jako trapná atrapa. Bylo chybou, že jako první jsme navštívili Bešeňovou a Tatralandii. Jako nebe a dudy. Snad kdyby jsme neměli s čím srovnávat, tak možná.........
Volný čas: vodní hrátky, léčivé bahno a kultura - jo, bahna bylo dost, jak začalo pršet
Sportovci na souši zase uvítají volejbalové, minigolfové a tenisové kurty. - za mastný poplatek
Patince nabízejí i kulturní vyžití – v místním amfiteátru se promítají filmy a pravidelně organizují zábavná vystoupení. Podle zchátralosti tipuji, že tak před 10 lety.
Patince
Kulturní vyžití v Patincích zajišťuje kromě jiného amfiteátr - POUZE PROPAGANDA A KLAMNÁ REKLAMA
K tobogánu jsme se neměli šanci dostat. Patřil k Wellnes Hotelu a tudíž i byl i k využití jeho obyvatelům. Abychom tam mohli, museli bysme vypláznout opět 250,- Sk na osobu a dvě hodiny. Hlavně, že je všude inzerován, jako volně dostupný od bazénů.
My jsme bydleli v penzionu Bonaparte, viz obrázky ze začátku. Působil velice skromně, ale to, co jsme potřebovali, tam bylo. Měli jsme servírované snídaně a večeře. Vařili velice chutně. Drobná chybička byla, že v 7.00 - 7.10 jsme museli být na snídani. Osobně bych raději vstávala tak minimálně o hodinu později, nemluvě o manželovi a dceři.
Měli jsme mít vstup do termálních bazénů v ceně rekreace. Psalo se :
Letné termálne kúpalisko Patince disponuje nasledovnými bazénmi, ktoré sa napĺňajú jedine termálnou vodou z termálneho prameňa:
Pravda - pokud vyloženě nepražilo slunce, v bazénech se nedalo vydržet pro jejich ledovou vodu. Aktuální teplota vody a vzduchu nikde uvedena nebyla. Faktem je, že ani v sedacím bazénu se sedět nedalo, když se nebe zatáhlo.
Píše se -
Country terasa, kde Vám ponúkajú rôzne typy jedál a občerstvenia. Pre deti môžu byť lákavé zákusky a zmrzliny
Bufetový rad
20 metrov od zadných bazénov zahŕňa v sebe viaceré bufety so širokým sortimentom jedál a nápojov.
Toto je pravda. Byla tady cukrárna a různé občerstvení. Otevírali v 9.00 a zavírali ve 22.00. Ceny byly přijatelné.
Volný čas ovšem nebyl prakticky jak trávit. Jakmile se změnilo počasí, areál pěti bazénů ani neotvírali, jen blázen by se koupal. Ani některé bufety se neobtěžovali otevřít. Když ještě nepršelo, tak jsme několikrát obešli areál. Vydali jsme se i na Nitranský hrad, který byl ovšem v rekonstrukci, takže jsme jen tak nakoukli na krajíček. Když ale začlo velmi prudce a chladně pršet a vydrželo to dva dny a ani předpověď nebyla příznivá, rozhodli jsme se raději odjet domů. O dva dny dříve. A nebyly jsme jediní. Ještě než jsme odjeli, navštívila jsem s dcerou krytý bazén ve Wellnes hotelu. Zaplatili jsme na tři hodiny 500,- sk. Ani tam nic moc. Voda byla chladná a atrakce - jde-li to tak nazvat- byly nudné. Ani jsme tam tři hodiny nevydržely. Opravdu nejsem náročná, ale celé mě to zklamalo. Možná to bylo i počasím, možná tím, že jako první jsme navštívili vloni termály Bešeňovou, což je opravdu kvalita.
Mělo tu být i letní kino v provozu. V provozu asi bylo, ale tak před 10 lety. Minimálně.
Celkový verdikt zní : V českých a slovenských krajích se NIKDY nelze spolehnout na počasí. Jelikož ani finančně nás to nepřišlo nejlevněji, bude nejlepší si pár tisíc přidat a opět zabrousit na jih Evropy. Nejlépe letecky. Tam je přece jenom větší šance trefit letní počasí.
Byla to naše nejhnusnější dovolená. Fotografie jsou vlastní produkce, takže si prosím, všimněte, jak je tam koncem července narváno. To hovoří za vše.
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGu
Tato dovolená vedla na Slovensko. Chtěli jsme poznat moderní termální lázně a tak jsme si vybrali Bešeňovou.
Obec Bešeňová leží na břehu řeky Váh v dolní části Liptovské kotliny, 10 km východně od Ružomberka.
Oblast Liptova
patří mezi nejatraktivnější a nejnavštěvovanější turistické lokality na Slovensku. Thermal park Bešeňová vznikl u horkých pramenů léčivých vod, které vyvěrají z hloubky 1987 metrů prostřednictvím vrtu s teplotou 60 °C. V areálu se nachází 9 vnějších a 4 vnitřní bazény, 9 tobogánů, vitální svět, relax centrum, nudistická pláž. Je otevřen celoročně.
Termální voda působí blahodárně především na pohybové ústrojí, urologické problémy, dýchací ústrojí a má příznivé kosmetické účinky. Celkový příznivý vliv na organismus se projevuje hlavně po opakovaných návštěvách.
Thermal park nabízí po celý rok kromě koupání také různé druhy masáží a wellness služeb, příjemné posezení v restauracích a barech přímo u bazénů.
Nádherná příroda v okolí nabízí možnosti nenáročných procházek, cyklistických výletů a náročných horských túr v Chočských vrších, Nízkých Tatrách a regionu Liptova.
Ubytovali jsme se v penzionu Fontána, který byl asi 100m od termálů. Podnikali jsme i výlety do okolí. Na Oravský hrad, do Bojnic, kde je mimo zámku i pěkná ZOO, do Demänovských jeskyní a do Tatralandie.
Samotná Bešeňová toho moc na procházky nenabízí, je tady pár restaurací, samoobsluha, která byla otevřená i v neděli do 20. hodin, pizzerie s vynikající pizzou a moderní kostelík. To vše podél jedné hlavní cesty. Ale jelikož jsme byli vlastním autem, zajet na výlet nebyl problém. S dovolenou jsme byli i tentokrát spokojeni
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGuDalší rok padl výběr na město Sozopol, rodinný hotel Antares. Měli jsme snídaně, což v Bulharsku stačí, jelikož, kam se podíváte, tam je levné a hlavně chutné jídlo. Ať už různé "fast foody" nebo klasické jídlo v restauraci. Chutné a levné. Zhubnout sem rozhodně nepřijedete. Tedy nepřiletíte. Osobně raději využijeme letecké dopravy - let trvá 1.50 min, než se dva dny plahočit autem či autobusem.
Městečko na úzkém poloostrově. Takže ano, je zde spousta turistů a turistického průmyslu. Sozopol ale za vidění rozhodně stojí. Kouzelné jsou hlavně staré domy z 19. století, které počítám už v době výstavby musely vypadat dost staře. Jsou obložené dřevem, horními patry přesahují trochu do ulice a vypadá to výborně, hlavně na severním konci poloostrova. V uzoučkých zahrádkách a uličkách všude roste pnoucí víno.
Centrální park
Tam, kde sozopolský poloostrov přechází v pevninu, se okolo malého náměstíčka (pojmenovaného po chánu Krumovi) nachází nejživější část města obklopená parky, které se různě jmenují. V praxi to je prostě jeden velký park. V parku jsou porůznu taxikáři, drožkáři, fontány, kostely a amfiteátr, který je samozřejmě (jak je v Bulharsku zvykem) volně přístupný.V parku také končí autobusy, takže to pravděpodobně bude první místo, které v Sozopoli poznáte. Archeologické muzeum údajně obsahuje pouze běžné nudné vykopávky. Za parkem na šíji je z jihovýchodní strany městská pláž. Tištění průvodci tvrdí, že tato pláž má placený vstup, ale já jsem se na ni dostala bez placení. Pouze za lehátka a slunečníky se samozřejmě platí (asi 70 Kč na den). Na druhé, západní straně poloostrova, je pobřeží kamenité a přístav uzavřený ze severu dalším poloostrovem. Tento další poloostrov patří armádě. V parku stojí budova námořní akademie. Měla jsem z různých pramenů načteno, jak ten armádní poloostrov Sozopoli hrozně vadí, ale myslím si, že pohled na něj naopak kolorit Sozopole obohacuje.
Sozopolské předměstí
Druhá část Sozopolu, která nestojí na poloostrově, se nazývá Charmanite. Dá se označit jako předměstí nebo za nové město. Východní pobřeží tohoto předměstí od sebe skalnatými útesy odděluje obě městské pláže -- jedna kratší je přímo na šíji poloostrova a ta druhá víc na jih je delší. Na kraji útesů stojí větrný mlýn, podle kterého se Charmanite prý jmenuje. Na předměstí stojí převážná část moderních hotelů.
Na pláže nebylo příliš daleko. Najíst jsme se mohli naprosto luxusně v místních útulných restauracích, kde menu je psáno v bulharštině (azbuka mojí generaci problémy nedělá) nebo dokonce v češtině. Obsluha je všude vstřícná a milá. Do noci je možno bloumat po osvíceném nábřeží a parku i po ulicích, kde to opravdu žije. S naším výběrem dovolené jsme byli i tentokrát spokojeni, protože jsme měli i jiné možnosti, než od rána do večera být na pláži. To by byla nuda.
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGu
Naše další volba padla na Bulharsko. Tentokrát letecky. Dovolená byla na 10 dní a byla parádní. Ubytovali jsme se v novém hotelu Sigma. Na pláž jsme měli asi 50m. Byla v zátoce, moře bylo klidné a teplé. Počasí bylo také velmi příjemné, protože neustále vál chladivý vánek.
Na severu i na jihu ke Kitenu přiléhají pláže (to je také podobné Primorsku). Severní pláž je výrazně menší než jižní, ale díky zalesněnému útesu uzavírajícímu záliv mi severní pláž přišla atraktivnější. Naneštěstí je přes den hodně zaplněná lidmi. Jedna z místních restaurací na pravém okraji pláže pro nedostatek místa dokonce umisťuje stolečky se slunečníky do mělkého moře, protože je jinak nemá kam dát, tak je tam plno. Lidé při pití sedí s nohama ve vodě. Mnohé restaurace za pláží jsou zaměřené primárně na českou klientelu. Je tu restaurace s českými jídly. Čínská restaurace má ve štítu nápis "cinska restaurace" plus pár čínských klikyháků, s jinými jazyky se už vůbec neobtěžuje.
Je tu hodně stánků s rychlým občerstvením i typických bulharských pouličních grilů masa a uzenin.
Po osvětlených uličkách rozveselených hlasitou hudbou a plnou milých a ochotných místních obchodníčků s čímkoliv, se můžete procházet dlouho do noci. Na každém kroku se můžete usadit do polootevřených restaurací, něco jako naše zahrádky u hospůdek. Tak se nám tam líbilo, že jsme si to další rok ještě jednou zopakovali.
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGuRozhodli jsme se jet poprvé k moři. Náš výběr padl na Itálii, Palmovou riviéru San Benedetto del Tronto. Cestovali jsme autobusem 28 hodin. Hrůza. Když jsme přijeli, ubytovali nás ve stanech. Téměř ve 40 stupních docela hrůza. O tom, že na záchod musíme asi 100m a 50m od stanu vedla frekventovaná kolej s rychlovlaky, nebyla v nabídce ck ani zmínka. Ani o tom, že po 22.h nesmíme opustit camp, ani o tom, že česká kuchyně znamenala ohřívání konzerv. Následné umývání nádobí vedle toalet, znamenalo vyčkání fronty a šolichání ve studené vodě. Je pravda, že sprchy, toalety a umývárny měli opravdu na úrovni, ale věčně plné. Že modré značení znamená pitná a červené užitková voda jsme se dozvěděli až ke konci pobytu, který naštěstí trval jen týden. Před kempem byla palmová promenáda, pláž a moře. To byla nádhera. Ale krámky zavírali v 21. h. a bylo možné jít asi 300m tam a nazpátek. Do města autobusem. Objevili jsme i místní supermarket asi půl hodiny od kempu. Pokud to šlo, byli jsme v moři, ale i na vrcholu července byla voda hodně studená a bouřlivá plná žahavých medůz. Okolí, palmy a výhled na moře byl nádherný, ale my všude, kam jsme přišli, jsme si připadali jako ukrajinci na Floridě a místní nám to dávali najevo. Náš první výběr opravdu nebyl šťastný a s Itálií jsme se rozloučili se smíšenými pocity
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGuTak na tomhle teda momentálně ujíždím a hraju to každou volnou chvilku. Když jsem začínala, časový limit na slovo mi absolutně nestačil, z písmenek se mi většinou povedla jen jednoslabičná slova. Trvalo mi to tak dlouho, že mě většina spoluhráčů prostě vypla. Ale to já ne, já se nevzdám. A tak moje slovní zásoba se trochu rozrostla a hlavně mozek ( chvílemi jsem přemýšlela, jestli vůbec nějaký mám ), začal reagovat podstatně rychleji. Ano, už vyhrávám. Ne vždy, ale přece. Tady je ukázka, na celou obrazovku hru získáš TADY nebo TADY. Tak si to schválně zkus.
//YOU CAN CHANGE these game parameters
var __geewa_game = {};
__geewa_game.id = 'kris-kros';
__geewa_game.language = 'cs';
//DON'T CHANGE!!!!!!!!
document.open();
document.write('');
document.close();
Free multiplayer games at Geewa.com!
† 18. 07. 2010 | kód autora:
UGuSoučasný stav na bojišti by se dal nazvat válečným příměřím, případně kapitulací všech stran. Militarizace byla zažehnána, jakožto i vývoj nových, drsnějších zbraní, které používaly bojující strany proti sobě, volajíce na pomoc spřátelené armády, snažíce se zmanipulovat i ty nepřátelské zpřátelené.
Nastal poválečný klid, kdy sem tam ještě někdo vystřelí, ovšem nikoho nezasáhne, jelikož cíl prostě už nejde trefit. Cíl je imunní.
Na nesčetných mírových jednáních stran, kde já působila jako prostředník, si bylo vše vyříkáno, vysvětleno, ošetřeny válečné šrámy či jiné, nejčastěji psychické újmy. Proběhly omluvy za zbraně těch nejsilnějších kalibrů. Prostředníkem mírových jednání jsem zvolena nebyla, nýbrž jsem se do této pozice nominovala a jmenovala jednohlasně sama. Mám ráda jasno, klid a mír a tak.
Když se vše jaksi trošku usadilo a přestali se hledat viníci vzešlého konfliktu, házet špínu ze strany na stranu, obě strany zjistily, že jim je jaksi lépe. Teď hledají odpověď proč. Proč k tomu všemu došlo. Tu ať si ale najdou každý sám ve svém dalším životě.
Nyní je syn se snachou v rozvodovém řízení. Oběma se ulevilo. Problém byl nejspíš v tom, že spolu začali žít ještě skoro jako děti. Bylo jim 16 a 15, když spolu zůstávali déle a déle až spolu zůstali bydlet úplně. Prakticky nikdy nerandili, nikdy neměli příležitost se na sebe těšit, až na školní docházku byli neustále spolu. Budovali bydlení, pracovali. Až po čtyrech letech vztahu si pořídili miminko a vše podřídili a soustředili na něho. Už v tu dobu měli svůj vztah jaksi přechozen. Šťastni nebyli ani jeden, mysleli, že to vylepší svatba. Místo lásky přicházela únava přecházející v nenávist. Tito dva mladí lidé si zapomněli v rámci denních povinností všimnout, že se k sobě ale vůbec nehodí, že každý dospěl v osobu s úplně jinými cíly a přáními. Jediné společné jim bylo dítě.
Nač to protahovat. Tomu kouzelnému klučinovi je lépe s usměvavou mámou a usměvavým tátou, ovšem s každým zvlášť. Pro něho je to daleko příznivější, než se nacházet ve víru hádek, kdy na něj nikdo prakticky neměl čas, ba ani náladu. Je to smutné a je to tak. Se synem jsme obnovili normální vztahy a návštěvy, co jsme si, to jsme si. Snacha mi zůstane snad přítelkyní. Jak to bude dál, ukáže čas. Naštěstí synovi zůstal byt a snacha šla bydlet ke své matce.
Jsem ochotná akceptovat jejich nové partnery, pokud se budou hezky chovat k malému. Nejsou první ani poslední. Darmo se trápit, asi to tak mělo být. Bez tohoto divného vztahu by nebylo na světě toto kouzelné dítě.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
